Na starém blogu jsem se naposled chystala uveřejnit veselé historky z hor, ale to bylo v únoru a teď už prostě nevím, co je vtipného na tom, když se tragéd jako já snaží dohnat to, co na střední škole zameškal a vyrazí na lyže. Úsloví o starém psu platí, a i když se to i letos budu snažit překonat, tak si moc šancí nedávám. Takže tím bych měla z krku poslední zimu, pak bylo jaro a léto a to jsem strávila (a stále ještě trávím) s norskými mrtvolami, o tom vám snad vbrzku povím víc. Jenže je vedro a jak říkám, mám tu ty mrtvoly, takže doufám chápete, co by se s nimi stalo, kdybych je nechala dlouho rozdělané...