V takové dny sedá i na alfa samičky melancholie a musí poslouchat Fall of Efrafa.
Jeden ze středečních výletů vedl na parádní vyhlídku nad Lærdalem - vrchol Sjøneset. Osazenstvo výletu s prozatím nejvyšší účastí mě donutilo podumat nad tím, proč se na tyhle zdravotní vycházky vydávají hlavně ženy. Kde jsou chlapi? Na fotbal se v Norsku nekouká, lyžování teď taky neběží, ožrat se chodí v pátek, zahrádky tu nefrčí, elektřinu si taky ženský vysekávají samy... tak těžko říct. Starají se doma o děti? Chystají nízko-uhlohydrátové saláty? Kostí tresky? Nebo prostě mají nějaké svoje mužské túry? (Když ale nepřijdou, kde se s nima mám sakra potkat? Mám je nahánět na střeleckejch zkouškách brokových zbraní?) Každopádně na tomhle výletě byli asi tak tři muži, jeden z toho Španěl Julio, se kterým jsem hned zabředla řeč o Patagonii, o životě pošťáka v Antarktidě a norském přátelství. Ukázalo se, že je na výletě s kamarádkou a kolegyní Cristinou, se kterou jsme si taky skvěle sedly a nakonec nezůstalo u jednoho setkání. Asi čtrnáct dnů nato jsem se za nimi vypravila do Borgundu, kde pracují, ale o tom dále.
Z Sjøneset je výhled na Jotunheimen, na Kaupanger a za dobrého počasí prý dohlédnete až do Sogndalu.
Vrátila jsem se celá vyřízená, ale doma mě čekal, světe drž se, puding s jahodama (chvála ti, Běto!) - sice jsem spolubydlení už odvykla a ranní čekání na sprchu snáším těžce, ale má to i své výhody, to rozhodně.
Další středeční výlet mířil na vrcholek Rabnanosi tady nad Flåmem.
Prostě taková normální letní odpolední vycházka, přebrodíte pár potoků, přeskáčete pár sněžných mostků, pak v rychlosti polknete kus knakebrotu, srknete kafe z termosky, kouknete do mapníku, zamíříte k salaším na Joasete, pak na Vikesland a o půlnoci jste z výletu doma. Já tyhlety dlouhé dny prostě miluju.
Z poslední doby vám ještě dlužím jedno dobrodružství. Legrační výlet do Borgundu. Řekla jsem si, že přece nezůstanu navěky zakopaná ve Flåmu a vyrazila jsem za Španělákama, co jsem se s nima potkala na túře. Pracují v Borgundu v jednom z těch dřevěných sloupových kostelů.
V údolí je kostel, k tomu kavárna, recepce se suvenýry a konec. Kolem pár domků. Nejbližší obchod několik kiláků daleko. Že by cíl na příští sezónu? Zvažuju to. Líbí se mi komunita, která se tam kolem toho stahuje. A taky, že maj z okna domu výhled na řeku.
Zase jinej svět. A že bych se třeba od kuchaře/architekta Julia naučila to správný gazpacho.
Tak či onak jsem si řekla, že jako správná vesničanka protestantské výchovy přece nebudu vyhazovat za autobus a pojedu do Borgundu stopem. V pátek odpoledne to šlo tunelama jako po másle. Za - cirka cirka a teď bych lhal - dvě hodiny už jsem rozmáchlým gestem zabouchávala dveře posledního vozu přímo před kostelem. A to jsem se cestou i stihla stavit pro kafe ve farmářským obchodě v Aurlandu. S Cristinou jsem si prošla muzeum a kostel a po večeři jsme i s Juliem vyrazili na Vindhellu - údajne nejkrásnější cestu v celém Norsku (ale v Norsku je všechno nej, to už víme). Je to část Den gamle kongeveien - staré královské cesty, kterou v roce 1177 táhl král Sverre.
Večer jsme věrni španělské tradici vařili a konzumovali až do půlnoci, zakončili to akevittem a tabákem Amber Leaf. Ráno jsem se měla nějak dopravit do práce, začínala jsem v devět a celkem to vypadalo, že by mě někdo mohl hodit do Lærdalu a odtud že už dostopuju. Ale odvoz neklapnul, takže jsem v půl sedmé ráno přistoupila k silnici E16 před borgundským tunelem a zkusila stopnout některý z nespočetných německých karavanů a luxusních norských Volv naložených kajaky. Tři hodiny. Ano, jasně, potřebovala jsem dostat lekci. Už nikdy nebudu řidičům namistrovaně vykládat, že jako holka nikdy nečekám u krajnice víc než půl hodiny.
Nakonec mě z toho proklatýho místa vzal kluk jménem Bjørnar, kterýho jsem den předtím potkala v Borgundu v kostelíku. Pak už jsem do Flåmu dofrčela za hodinku. Skrz téměř pětadvacetikilometrovej lærdalskej tunel - nejdelší silniční tunel na světě - mě vzal chlápek, co vykládal, že u něj v hotelu měl spát nějakej nepálskej svatej muž, ale odpískal to právě kvůli cestě tunelama. Porouchala by se mu prej karma. Něco na tom bude. Já taky dorazila v poledne do práce s naprosto rozhozenejma čakrama.
