Štěňátka na Vánoce, hon na mušle a necudy pod plachtou

Rozhodla jsem se, že vám nadělím takový malý dárek a ozvu se. Vlastně taky nebylo moc o čem psát. Snažila jsem se překládat, ale co jsem se začala trochu socializovat, můj vydřený plán se rozpadl v prach a já byla uvržena do víru ostrovního života obnášejícího nečekané návštěvy masážních salónů, výjezdy na motorce kamsi na druhý konec ostrova, sběr mušlí (a jejich výměnu s ostatními sběrači), povalování se na lehátku, četbu a dlouhé hodiny hovorů o seberozvoji (který ovšem není na lehátku možné realizovat, víme?) a autenticitě cestování ("Ale prostě Thajsko před dvaceti lety, to byla jiná...").
Hodně času jsem strávila v podniku u kouřící babičky Paw - skvělá atmosféra, výborné nudle a prostě hospoda, kam chodí místňáci a v televizi běží thajská telenovela s holkou, co se mění v andulku (je tam i mluvící kocour). Potkala jsem tam Katalánce Borju, který bydlel v kempu, kam jsem se hned po Vánocích přestěhovala. V zátoce (ne, není tam celej den stín, ale tichá je) s chatkou s výhledem na moře a vůbec samé výhody.

Kromě jídla jsem se taky docela dost vozila na motorce. Myslím, že to chlapům dělá docela dobře, když můžou někoho vozit, tak jsem na tu hru přistoupila. 

Borja mě vzal na kafe a doporučil, kam jít na masáž - do podniku k houbičkám. 

S Angličanem Dominicem, kterýho jsem potkala v kempu, jsme zase podnikli několik výpadů na mušle. 

Tohle jsou některé z mých úlovků: 

O uměleckých dílech Koh Maku jsem už psala, ale přidávám do sbírky dívky zvoucí do erotického muzea (prý fakt, ale ještě jsem tam nebyla). Jednu z nich někdo zakryl ubrusem.  

A usměvavé Brunejce od školy: 

Taky jsem podnikla výjezd do Tratu kvůli prodloužení víza. Projela jsem se na rychlý lodi, dala si polívku, vyřídila formality, vybrala peníze a cestou zpátky zažila nemilou přihodu se třemi rozvzteklenými psisky (ubrránila jsem se). 

Pak byly Vánoce, to jde tady v dáli přežít skvěle, vlastně jsem si skoro ani nevšimla. Místo salátu jsem si dala mango, místo kapra mořskou rybu na česneku a zamířili jsme s Dominicem na masáž nechat se skvěle poválet a prokřupat. Na První svátek vánoční zase slavili všichni američtí, britští a další spolukempaři a v podniku na druhém konci ostrova probíhal večírek (na koh makské poměry nečekaně učesaný, dokonce jsem zahlédla i někoho na podpatcích a na - splachovacích - záchodech byla zrcadla. I papír). 

Ani jsem se nestihla opít, když tam kdosi vykřikl, že slavnostně skočíme do bazénu (bazén, čtete správně, byl to opravdu tenhle typ podniku). Přišlo mi to jako skvělej nápad a tak jsem tam hned skočila šipku. V šatech. Jaká krása! Plovala jsem v modré vodě a říkala si, že to cestování má přece jenom něco do sebe. 

Ještě jsem vám chtěla napsat o muži-delfínovi a o přátelích v novém kempu, ale už to nechám na příště a jdu si číst. Čtení totiž povznáší.