Kazbek je hora v severní Ossetii, zrovinka v té oblasti, kterou před pár lety Rusové obsadili a okupují ji dodnes. Utrhli si pro sebe kus a kus zůstal Gruzii. Tam jsme se vydali, obligátně maršrutkou, pět hodin zběsilé jízdy a jsme tam. Je zima, mlha, prší, ve vzduchu visí stejná vůně, jako v Sary Taš na tádžické hranici, směsice vůní topiva, vysokohorského vzduchu a dobytka. Je tu krásně.
Kazbek je v mracích, stěží je vidět malý klášter, kam se další den vypravíme. Konečně vytahuju rukavice, už jsem se bála, že je budu celou dobu nosit zbytečně. Jedna věc nás trápí. Zapomněli jsme míč a nemáme si čím pinknout a zrovna by byla volná chvíle! Tak aspoň zas pijeme koňak a ráno vyrážíme ke klášteru a pak dál vzhůru po Kazbeku k ledovci.
Nahoru si netroufneme, nemáme na to moc vybavení a je to přeci jen úctyhodných 5 000 metrů. Cestou se k nám přidává kulhavý psík, prý vodí lidi nahoru a dolu, bohužel ho po několika kilometrech odloudí polští turisté polskou sušenkou. Nevadí, cestou dolů se k nám stejně přidává jiný. Psi jsou tu parádní, hlavně tady v horách je plno chlupatých kavkazáků, kteří se chtějí kamarádit a trochu člověka poslintat.
Žádné komentáře:
Okomentovat