Agonie komerčních televizních stanic

Od roku 2004 není v mé domácnosti televize. Proto jsem se zděsila, když jsem v únoru e-mailem obdržela od pana domácího zprávu, že kvůli mně televizi zakoupit, aby se mohla cvičit v angličtině (pamatujete na podobnou historku, kterou jsem vám vyprávěla o kamarádovi, který přijel do Oxfordu na konferenci a paní domácí mu v hotýlku, kde se ubytoval, doporučovala sledovat večer britskou televizi, aby se zbavil toho ošklivého amerického přízvuku?), tak podobně jsem si připadala já. Občas se tedy podívám na zprávy či si na chvíli přisednu a zhlédnu (pokud zůstanu stát, tak shlédnu, protože televize je nízko - čeština je prostě krásná) díl některého z britských seriálů. Abych se přiznala, do australské angličtiny jsem zatím moc nepronikla, ale k tomu se ještě dostanu.
Dneska jsem si u snídaně prohlížela noviny a našla jsem na stránce s televizním programem upoutávku, že budou dávat muzikál Za zvuků hudby, The Sound of Music. Pamatuju si, že jsme se na ten film dívali ještě na naší malé žluté televizi, mohla jsem být na prvním stupni na základce, mám na to jen matné vzpomínky, vybavovala jsem si jen některé scény a tak jsem si řekla, že nebude naškodu, trochu se pocvičit a podívat se. Velká chyba nastala! Film dávali na komerční stanici a popravdě, nevím jak je to v Čechách, ale každých 12 nebo 15 minut byly reklamy. Nedělám si legraci, nepočítala jsem to, ale asi osmkrát mi nějaký Australan vysvětlil, že pokud budu chtít rozšiřovat svůj stávající dům, mám se obrátit na experty, abych nepřekopla nějaký kabel nebo přívod plynu (tím se dostávám k tomu, že když jsem tu reklamu viděla naposledy, už jsem mu i skoro rozuměla), pak jsem se dozvěděla, že mám myslet na výdaje na vlastní pohřeb a nenechávat to na poslední chvíli, aby moji blízcí nebyli nemile překvapeni, až budou muset zaplatit nějakou horentní sumu. Chtěla jsem se na ten film dodívat, takže jsem to přežila a jen jsem vypila hodně čaje (v každé pauze si stihnete udělat čaj, sníst kus koláče, převrátit těsto na chleba, připravit na zítřejší mazanec a tak, naštěstí jsem tu nenašla žádný alkohol, jinak bych asi skončila pod televizí). Ale pro pořádek uvádím, že to začalo v 18.30 a skončilo ve 22.00, ale film samotný trvá jen 174 minut.
Já tomu nerozumím, proč to tak je. Komerční televize, žije z reklam, to chápu, ale žádný soudný člověk tohle přeci nemůže vydržet? Copak je někdo ochotný podstoupit tohle víc než jednou za život? Komerční televize má přeci chtít diváky nalákat, ne?
Říkala jsem si, že se teď budu muset uklidnit poslechem divadelních her na Vltavě nebo že neusnu, ke své hrůze jsem zjistila, že už jsem ale všechny hry ze současné nabídky buď vyslechla nebo zavrhla. Mou poslední šancí jsou tedy klasicky Toulky českou minulostí, jen musím dát pozor, abych zase neposlouchala o vyvraždění Slavníkovců, to mám pak hrozné sny. Jistí to malí pohybliví koníci v dílu o Stěhování národů a Klementina Maštalířová v dílu o  hledání Metodějova hrobu. Ti mě vždycky uspí. Dobrou noc.