Kartáč

Tak jo, dostala jsem kartáč, že sem málo píšu, ale fakt je ten, že ráno se snažím překládat, pak si dám pauzu, někdy upeču chleba, uvařím večeři a jdu učit (učím online kurzy pro Berlitze cca 4 hodiny denně). Skončím v jedenáct večer, chvíli proflákám, protelefonuju a prochatuju s vámi na druhé straně, přečtu jednu povídku a jdu spát. Super dobrodružství v Austrálii, což? Jo eště občas se do toho vecpe cesta do obchodu nebo na tržnici, kde prodávají podivné dlouhé zelené věci (nejsou to okurky ani cukety) a barevné ovoce. Koupíme ale pokaždé to stejné (nojo, starýho psa....) a pak z toho má člověk vymýšlet nějaká skvělá jídla.

Minulý týden jsem ale kromě setkání s klokany obohatila svůj život ještě o návštěvu (ne úplně chtěnou) v obchodním domě (spíš skladu?) Costco. Při návštěvě parlamentu jsem se svěřila své průvodkyni (knihovnici), že bych si chtěla zakoupit tenisky a ona se nabídla, že v neděli pojede do obchodu, kde je větší výběr a že mě tam vezme. Vzhledem k tomu, že vítám jakoukoliv příležitost pohovořit s někým místním, tak jsem kývla. To jsem ale netušila, co mě čeká. Upozorňuji, že jsem v životě nenavštívila větší obchod než TESCO a tak jsem utrpěla šok (ŠOK!!!). No, takový menší šok, asi jsou i větší prodejny, ale tady byly na paletách dětské hadříky vedle praček a u toho mandle v akci. Ovšem zásadní byl prodej diamantů (všimněte si palet v pozadí):

A co, říkáte si, to bude nějaký šunt asi. No, asi bude, ale za tu cenu....

Ať tak nebo tak, obchod byl plný obézních lidí s přecpanými košíky (kam to sakra všechno vecpou?). Prostě radost pohledět na ten západní svět.