Opustila jsem NP Tasman a zakotvila v záchranné stanici divé zvěře v Taranně, kde se snaží zachránit populaci ďábla medvědovitého a.k.a. tasmánského čerta, kterou velmi úspěšně (smrtnost je 100 %) decimuje rakovina tváře. v parku nám říkali, že nemoc se mezi zvířaty přenáší kousnutím - ke kterému dochází velmi často, protože ďáblové se při boji o jídlo nedívají napravo ani nalevo - a způsobí růst nádoru v tlamě a ve tváři a zvíře pak nemůže žrát a zemře hlady. Samozřejmě jak hladoví, napadá další zvířata a snaží se je obrat o jídlo a tím to dál šíří. Tasmánský vlk žije jen v Tasmánii a nemocí už je zasaženo víc než 70 % populace. Vznikl tedy vládní program na záchranu tasmánského vlka (asi se Australani chytili za nos, když v roce 1936 zemřel v hobartské ZOO poslední vakovlk) a právě v Taranně jich mají asi šest a snaží se je dál rozmnožovat. Peníze na provoz stanice nejdou jenom z vládního programu, ale i od zvídavých turistů, kterým pak ošetřovatelé vykládají o tasmánské fauně a čertech a vůbec se je snaží všelijak jinak pobavit. Já rozhodně peněz za vstupné nelituju.
Nejen, že jsem viděla tasmánské čerty vyhřívající se na sluníčku....
Kromě čertů mají v záchranné stanici i různé zraněné ptáky (třeba bílého jestřába proměnlivého) 
a kunovce tečkovaného....
a lelkouna sovího (všimněte si nápadné podobnosti s ošetřovatelem).
Když lelkoun otevře zobák, máte pocit, že koukáte do krku ropuše, anglicky se taky jmenuje frogmouth.
Pak v parku můžete jít do velkého výběhu s normálními klokany (ne, opravdu jsem s nimi neboxovala) a do druhého s chlupatými klokany rudokrkými - ti jsou menší a říká se jim tu wallabies - a když máte štěstí, uvídíte i ježuru nebo wombata. Ti poslední se neukázali, jsou plaší a asi ne tak lenošní jako klokani.
Tady je jeden chlupatý wallaby:
A naumělé video z výběhu:
Strávila jsem tam asi tři hodiny, uf.
ta zvířata mě dostala, zvlášť klokani... prostě pořád vidím Skippyho
OdpovědětVymazat